Postupy

  • stránka Martina Žáčka
  • Hynek Urban
  • Martin Žáček
  • Ohlasy

    Ondra Pospíšil

    Ahoj, s menším zpožděním (zkoušky měla přednost) píšu abych poděkoval za super závod - taková ideální PZL - dlouhé postupy, dlouhá trať, nějaké ty výhledy, zprvu i pěkné počasí, zázemí v hospodě... Fakt mě bavila.

    Stručně co se dělo: Na jedničku jsme vyrazili všichni najednou, a já (stejně jako Hynek i Pedro) jsem to dost chladil, přece jenom jsem měl respekt z délky. A tak jsem v klidu běžel několik desítek metrů za čelem. Někdo vpředu ale najednou odbočil doprava, tak jsem si řekl, že přece nepoběžím sám dál (zbytek už zůstával trochu pozadu). No a samozřejmě to bylo brzo a na jedničce jsme opět dohnali skupinku kolem Evy, Martina Žáčka a spol. Dokonce se tam snad mihnul někdo z B. Na 2 jsem se na chvíli dostal dopředu (a dohledával jí na předvrcholku SV), ale na 3 jsem zvolil dost špatný postup. Průsek mezi 2 a 3 byl průsekem prvních několik metrů, potom následovalo kamenné pole a prudký výstup. To už jsme šli s Hynkem. Na kontrole jsme nečekaně potkali Vláďu, který zvolil přece jenom šetrnější volbu zleva. Na 4 krátký postup, ale celkem těžká kontrola i volba. Já ztrácím naběhnutím do velké L-oplocenky těsně pod vrcholem zleva a Vláďa s Hynkem jsou už zase přede mnou. Dohnal jsem je až na 5, na 6 jdu sám, ale Hynka potkávám na kontrole. 7 jsem zvolil dost zvláštní postup - nejdřív po hřebeni, pak jsem se chtěl napojit na zelenou (vlastně jít pořád pod čarou). Seběhl jsem ale na jiné rozcestí víc na V, a narazil na spousty stop od béčkařů. Když ty ale asi v půlce postupu pokračovaly na naší 8, nenechal jsem se zmást a odbočil jsem na neexistující cestu která mě "dostala" na vysněnou zelenou. Na zřícenině čtu popis "studna". Po krátkém prohlížení okolí jsem do ní už začal slézat, když jsem voskovku včas zahlédl...Taky jsem tu opět potkal Hynka, který byl cca 1,5-2 min přede mnou. Na 8. kontrole zase nevidím voskovku, a tak značku do průkazky udělám obyčejnou tužkou která patří ke knize návštěv ve stole (popis byl stůl, tak co..;)). Ražení bílou voskovkou je pěkný nápad, ale člověk by na to nesměl zapomenout a dál razit až na další políčko. 10, 11, 12 celkem bez problémů, na louce za 12 asi vidím Hynka (a ještě nějakého běžce z B), ale potkávám ho zase až na 14. Když seběhnu na silnici, vidím ho zase v dálce jak peláší po sinici. To já hned ze silnice sbíhám na pole ve snaze si postup co nejvíce zkrátit a tak Velíz vycházím po žluté asfaltce a v klidu svačím 2 kontroly před cílem. Koho ale těsně před kontrolou nepotkám: trochu zeleného Hynka. Ale cukr ani tatranku nechtěl, tak jsem za to vzal (sváča mě ještě trochu nakopla) a vrhnul se z kopce na poslední kontrolu. Samozřejmě jsem hned ležel na zemi...Nějak už jsem asi nezvedal nohy. Každopádně poslední výškové metry na sběrku a pak hurá přímo ke hřišti. A safra, plot, tak už vím co to je v mapě - no nic, než to tady zkoušet a nechat se předběhnout umírajícím Hynkem, tak to rovnou oběhnu..

    Data z GPS a Google Earth:

    odkaz na postupy na mapě: http://krusnapzl.wz.cz/mapa.pdf odkaz na postupy z GPS (+ červenou fixou): http://krusnapzl.wz.cz/mapa.jpg GPS postupy: detail doběhu: :-) http://krusnapzl.wz.cz/dobeh.jpg Ještě jednou díky, Ondra P.

    Naďa Zavadilová

    Ahoj, já se hned na 1.kontrolu nechala stáhnout stopama ve sněhu a seběhla k potoku a dala se na opačnou stranu, protože jsem viděla Zdenka Přečka jak sbíhá o něco dříve a taky jsem viděla někoho běžet po druhé straně, takže jsem mylně usoudila, že soutok jsem přeběhla, a protože podél potoka byly pořád stopy, tak jsem tvrdošijně běžela až k hustníku, kde mi konečně trklo, že musím nazpátek, cestou jsem potkala Béčkaře, které jsem přesvědčovala, že soutok bude na opačné straně. Kontrola za potokem, přeskočit se to nikde v dohledu nedalo, tak mi nezbývalo než smočit nožky a v duchu jsem lála staviteli, že to si mohl nechat až na závěr, kdy už mi to bude jedno. Cestou na trojku jsem narazila opět na potok, tak jsem běžela podél po cestě marně doufajíc, že nakonci bude můstek, bohužel naděje padly vniveč a nezbývalo než opět mokrou nohou a na kopec jsem se škrábala z té nejprudší strany, navíc zem byla rozmáčená, takže to pěkně klouzala, lezla jsem po čtyřech a přidržovala se všeho možného, abych nesklouzla zase dolů. Nějaké stopy tam byly, takže někdo tudy taky předemnou nejspíše taky šell. Když jsem byla ve ¾ kopce, tak koukám, že někdo si to cupitá přede mnou nahoru, na orienťáky to nevypadalo, i když kdovíjak já vypadala zespodu. Tři čuníci – mamina s dvouma ratolestma. Tak jsem chvíli přemýšlela, co dál, moc se mi za nima nechtělo, ale když už jsem byla kousek od cíle, tak jsem pokračovala v jejich stopách přesvědčujíce se, že se rozhodně nebudou vracet po svých stopách. Při dolezu na vrchol jsem přemýšlela, jakto že s takovou postavou – velký zadek, tlusté břicho, tenké nohy si tam tak lehce vyťapou nahoru. Škoda že mi nenapadlo vytáhnout mobil a vyfotit je, byla by to akční fotka – neregistrovaní závodníci. Nahoře po nich zůstaly už jen stopy, nevím, jak bych jim utekla. Dolů jsem to vzala po zadku a bez nějakého velkého rozmýšlení to vzala po cestě dolů až na zelenou a po ní nahoru až na křižovatku cest, vyběhla na kopec a ejhle kontrola nikde. Stop jak máku a nic. Prošmejdila jsem všechny kopce a kopečky v okolí, po hodině běhání jsem se vrátila na zelenou a dolezla jsem znovu na ten první kopec tentokráte z jiné strany a když jsem nic nenašla, vrátila jsem se na křižovatku a běžela na pětku po pěšině, cestou se mi to v hlavě rozleželo, že když jsem nenašla čtyřku, kdoví kde jsem, tak jsem se vrátila na zelenou a běžela nazpátek směrem na šestku. Cestou jsem viděla cestu vedoucí k pětce, ale při pohledu na hodinky jsem si to rozmyslela, že radši vynechám i pětku, abych stihla alespoň šestku a z ní přejít na 12 a pak pokračovat. Po zelené jsem doběhla na cestu, pak lesíkem na další cestu, kde měla být žlutá, ale žádné značení jsem neviděla, ale odbočovala z ní cesta vedoucí pod kopcem se šestkou, cestou jsem potkala Karla Hlavatého, jak běží proti mně a říká, že na to už kašle, že nic nesedí, tak jsem ho ubezpečila, že už je blízko cesty. Vylezla jsem na kopec, kontrolu našla bez problémů a opět sešupem po zadku na cestu. Protože mi čas nemilosrdně tlačil, vzala jsem to rovnou azimutem. Nebyl to dobrý nápad, všude bažinky, žádná cesta, když jsem se konečně pročvachtala na cestu a zjistila, že mi zbývá už jen něco málo přes hodinu a do cíle ještě pěkně daleko, tak abych nebyla disklá, vyrazila jsem směrem na žlutou. Cesta ale začala zatáčet nazpátek, tak jsem si to zase šla nablížit. K cestě jsem doběhla, ale těsně u ní široký rygol s vodou až po okraj. Běžela jsem podél až k nějakému stavení, že tam určitě bude nějaký můstek, bohužel ani tady nic - jen 2 tenké soušky, to bych si netroufla ani se suchýma botama. Tak znovu do vodičky. Pak už jsem jen tupě běžela po cestě a doufala, že jsem na zelené. Za hájovnou jsem viděla stopy, tak jsem si řekla, že alespoň tu 13ku seberu, ve zbytcích popisů kontrol – mapník se mi roztrhal, jsem si našla J skála, ale neviděla jsem žádnou, která by byla jižnější, celé jsem to oblezla, říkala jsem si, jestli Tomáš ji dal až někam nohoru, tak tam nepolezu a vyrazila zase na cestu, když jsem viděla odbočovat zelenou, tak mi došlo, že to nebyly ty správné skalky a našla bez problémů kontrolu. Chtěla jsem po žluté už rovnou do cíle, protože jsem si přečetla na rozcestníku, že to je do Broum po žluté ještě 5 km a já měla už jen hodinu a běžet už moc nešlo, nohy promrzlé, koleno se nechtělo ohýbat, ve sněhu to běžet nešlo, na cestě to klouzalo. Narazila jsem na odbočku, ale žádná žlutá, tak jsem zpanikařila, že jsem ji asi minula a otočila se a v tu chvíli jsem viděla Martina Žáčka, který mi naštěstí zastavil, že jsem na té správné odbočce – na strom za cestou jsem v zasněžených brýlích nedohlídla. Přesvědčoval mi, abych běžela s ním na 14 a 16, že 15 vynechá, ale já bych mu nestačila a nestihla bych limit. V cíli jsem zjistila, že limit byl prodloužen o ¾ hod., případní opozdilci by nebyli disklí, tak mi to přišlo trochu líto, asi bych sebrala víc kontrol než těch 5 :-( . Ale i tak to byl hezký závod a Tomášovi velký dík. Naďa

    Martin Žáček

    ztatil jsem se při postupu na 3. Měl jsem pořád tendenci odbočovat lehce vlevo a zakrátko jsem přišel na to proč, měl jsem buzolu nastavenou podle špatného okraje, takže o 90° jinak. Ale na to jsem brzo přišel, potíž však byla v tom, že na hřeben, kde měla být 3, jsem vyběhl trochu jižněji (což jsem však tušil, že je to tak a s touto možností počítal) a běžel jsem na severní kopec, kde však kontrola nebyla, ani žádné stopy, tak jsem to chybně vyhodnotil tak, že jsem naopak severně od kontroly a že je to ten kopec na sever a běžel jsem na jih. Takže jsem vlastně nepočítal s tím, že budu tak moc jižně, ten vrcholek byl naopak ten jižně od kontroly a měl jsem pokračovat ještě více na sever ale chybně jsem běžel na jih. Doběhl jsem až k zelené značce, tj. ocitl jsem se někde mezi kontrolou 4 a 5. A že je něco špatně jsem tušil a ujistil jsem se ještě, když jsem náhodně potkal nějakého opozdilého mladého závodníka, který mi potvrdil, že už běží na 5. Pak už jsem věděl, běžel jsem (teď už s jistotou) na tu správnou 3, cestou na 4 jsem po cestě sebral Evu Tloušťovou, spolu jsme našli 4 (nebyla úplně snadná, chvíli jsme ji hledali) a absolvovali jsme spolu ještě 5 (tu jsme trochu zkazili). Jenže pak už mi začala být zima a nevyhovovalo tempo, tak jsem Evě na cestě utekl. Zbytek tratě jsem absolvoval sám. Na 8 jsem se zapsal do lesní knihy, byla pod stolem, na 9 jsem si popovídal s Pepíkem, říkal mi, že taky běhá orienťáky. Mezi 13 a 14 (už po 16. hodině) jsem potkal Naďu. Ptala se mě kde je a že prý ji bolí noha a že chce do cíle a že nemůže najít žlutou značku. Odpověděl jsem jí, že na žluté značce je a že já ještě 2 kontroly urvu ale že 15 asi budu muset kvůli tmě vynechat. A nasměroval ji správně a odbočil jsem ze žluté směrem na 14. Tu jsem asi 15 minut hledal, protože na hřebínek jsem vyběhl brzo a nevěděl jsem kam mám běžet, tak jsem kvůli jistotě běžel zpět nahoru. Bylo tam taky hodně stop a oběma směry. A že běžím chybně jsem pochopil až když stopy zmizely, ještě jsem se důkladně ujišťoval, že jsem fáborek někde nepřehlédl. Začínalo už být trochu šero, tak by se to snadno mohlo stát. Doběhl jsem asi v 17:09, asi 5 minut po Zdeňkovi Přečkovi, který ale má všechny kontroly.

    A jak jste absolvovaly vy? Měli jste náhradního vodiče až do konce závodu? A předpokládám, že jste uběhli a našli všechno.

    Tomáši, chtěl jsem se zeptat, na kontrole Hradní studna nebyl fáborek, souhlasí to? Zapomněl jsem ti to v cíli říct.

    Tak zase na nějakých dalších závodech PZL. Třeba hned za týden.

    Hezký den.

    Pavla Vildmonová

    Ahojky Martine, my to postřehli, že jsi se ztratil mezi dvojkou a trojkou, Jéňa hlásil, žes to bral víc doleva a já si říkala, že se zase za chvíli někde vynoříš, ale ty už ses neobjevil.

    Jasně že vodiče jsme měli, jak ses odpojil, tak jsme v šestičlené skupince pokračovali dál a přeci jenom víc hlav víc vymyslí a až na drobné odbočky ze směru jsme všechno zvládli. Až na občerstovačku jsme doběhli v šesti a pak při odběhu se nám začali vzdalovat Petra a Jéňou, ale stále byli více méně v dohledu. Dál jsme tedy pokračovali ve čtyrech (silný berounský team - Pavlína, Honza, Leoš a já), Jéňa s Petrou stále v patách, neb než jsme kontrolu dohledali, tak byli zas za námi, tak jsme pokračovali až na 14, kde jsme jim definitivně utekli, Petra šla už přes 16 do cíle, Jéňa pokračoval přes 15, ale to už jsme ho neviděli. Já už bych to byla schopná ze 14 taky směřovat domů, ale kolektivní duch zapůsobil a přeci jenom (už dost zvolna) jsme to vzali přes Velíz (hnusnej kopec, ale krásné místo) a přes 16 dom, máme všechno, podle Pavlíny 35km v nohách, přišli jsme v poho za světla, asi v 16:20

    ,... vyhrála jsem rybu (výborná, byla k večeři) ....zkrátka moc hezké nedělní proběhnutí :) ....tak zase za týden v Žehrovicích, Ahoj, Pavla

    Hynek Urban

    Ahoj, me to vyslo na 33km a nastoupan skoro 1km. Zaznam muzete najit zde: http://jasondrson.rajce.idnes.cz/PZL_OB_Mapy/#2012_01_22_PZL_Lisna_02.jpg Slava organizatorum i jejich skodicum :-) Zdravi Hynek

    ještě jednou Martin Žáček

    Můžeš i ten můj popis z pohledu koho jsem potkal a tak. Ještě zajímavý postřeh, když jsme vybíhali na kontrolu 2, Pavlína Procházková se ujala vedení skupiny a vybíhala kopec, ostatní jí sotva stačili, vyměnili jsme si informaci o tepových frekvencích a Pavlína měla 147/min a já 159/min :-). A spálil jsem podle sporttesteru celkem 3 900 kcal, takže to mělo parametry jedné etapy HROBu, kde zhruba takovou energii taky spálím. V tělocvičně za 90 minut je to zhruba 1 000 kcal, +-. Musí se to brát s velkou rezervou, já na ty spálené kalorie podle sporttesteru pohlížím jenom na nějaké poměrné číslo, které mi umožňuje porovnávat různé sporty a různé tréninkové jednotky zhruba co do objemu námahy. Kolik energie skutečně spotřebuju chemicky, to může být na hony vzdálené od tohohle čísla :-).